Několik úvah o vlastní tvorbě

Pokusím se projít vlastní tvorbou a roztřídit ji podle námětů a použitých technik.

Krajinné cykly vznikaly průběžně na základě inspirace různými prostředími. Nejstarším zdrojem inspirace se stala severočeská krajina, prostředí ve kterém jsem vyrůstala. Cyklus s pracovním názvem "Stopy v krajině" zachycuje mosteckou krajinu v lyrizující poloze: pustá, vytěžená a ztichlá zem čeká na svou rekultivaci. Je to prostředí mrtvých jezer, zapomenutých cest, rozbujelých křovin, kde pohledy z ptačí perspektivy směřují do obnažených svalů země bez kůže. Barevnost je potlačena. Obrazy jsou monochromní, aby vynikla jednoduchá symbolika tvarů, podtržených pastózními nánosy malířské hmoty. Cyklus je rozdělen na obrazy v technice olejomalby a ve stejném duchu jsou zpracovány i další části souboru v kombinované technice.

Dalším významným objevem byla pro mne oblast Šumavy, zejména Boletického lesa, okolí Prachatic. Obrazy jsou jako u předcházejícího cyklu inspirovány expresivitou prostředí, kde se snoubí prorůstající dravá příroda ve své divokosti se zaniklými atributy vysídlené civilizace původních obyvatel. Překvapující je setkání těchto dvou protichůdných obsahů, včetně proniknutí do vojenské, nepřístupné zóny, kde k těmto spojením dochází nejvíce. Zároveň mě okouzlovaly přírodní krásy povodí Blanice, Řásnice, Vydry, zasněné tůně a ztichlá lesní zákoutí. Tento Šumavský "příběh" byl rozvinut jak v olejových malbách, tak i v rozsáhlém cyklu pastelů. Barva se stává nositelkou obsahu spolu s hutnější texturou obrazů. Paralelně při toulkách přírodou se rodí bezprostředně na místě vznikající akvarely. Inspirací pro tuto techniku se staly i zážitky z dalších míst spojených s mými cestami, jako okolí Berounky, Ohře a Střely.

Cyklus tzv. Lebečních krajin vznikl pod vlivem zážitků z moravské Pálavy, pohoří vápencového původu, působící zvláštní amorfní strukturou, provokující občas dojem struktury kosterních pozůstatků a lebek zvířat. Tento pocit je přiživován skutečností pravěkých nálezů v této lokalitě. Inspiračním zdrojem rovněž posloužil objev zajímavých fotografií lebek amerického fotografa Penna. Pálavskou krajinu jsem opět zpracovala jak v olejových obrazech, tentokrát v monochromní barevnosti, lazurní technikou, s využitím průsvitů, které tento druh malby umožňuje, tak i v monochromních pastelech .

S odstupem času a z povzdálí zeměpisného rázu se postupně formoval Švédský cyklus a spolu s ním, ve stejné době, rozsáhlý cyklus Kontemplací v krajině.

Kontemplace v krajině vycházejí opět z inspirace severních Čech, rekultivované zóny plné lesních jezírek, v opalizujícím světle, jež proniká podzimní mlhou. Zajímal mě svět odrazů světla - oblohy, vodních ploch a minimalistických torz země. Pocit "co je dole, je i nahoře" je základní myšlenkou tohoto cyklu. Je vyjádřena monochromní lazurní barevností a úsporným tvaroslovím, s důrazem na výrazivo lazur a průsvitů v rozvinuté škále. Cyklus dostal svůj tvar i v technice pastelu.

Švédský cyklus vytváří metafyzická hloubka prostoru, horizonty ostrovů, moře, bez konkrétních hranic. Minimalismus a jednoduchá symbolika tvarů, které spočívají napříč geologickými věky ve své nehybné a monumentální strnulosti, v pravěké kolébce života - moři.

Portréty znázorňují zejména lidi důvěrně blízké, členy rodiny, přátele a inspirující osobnosti.

Pracovně nazývané "krajiny tváře" vypovídají o individualitě a psychologické hloubce člověka. Obrazová plocha je pro mě deníkem, krajinou, do které se vpisují trápení, bezprostřednost, životní osudy spolu s temperamentem zobrazované osoby. Výtvarné prostředky, forma sdělení, jsou "šité na míru" potřeby vyjádřit fixní představu obsahu. Od výrazných pastózních nánosů barev postupuji až k jemným lazurním přechodům a monochromatické škále subtilních, barevných tónů.

I obrazový formát je přizpůsoben obsahu sdělení. Od klasického měřítka 1:1, velikosti obličeje, až po velkoplošný formát, který si žádá změnu přístupu k filosofii portrétní tvorby. Tato část mé práce je z převážné části velmi osobní zpovědí o vztahu k dané osobě. Portrét rozpracovávám i v technice pastelu, či kombinovaných technikách.

Figurální tvorba se často pohybuje v rámci "mýtus - tělo - krajina", jak o ní napsal kdysi přiléhavě mladý filosof P. Kurka. Nese v sobě základní atributy těchto zdrojů. Často je inspirována příběhy z řecké mytologie anebo bible, které mají pro mě nadčasovou výpovědní hodnotu, či mou vlastní ať už literární nebo osobní zkušeností. Ztvárnění závisí od inspirace obsahem.

Oblíbenou a často používanou technikou je pro mě pastel. Často vedle malířské tvorby vznikají celé cykly, kde dané téma rozvíjím v bezprostřednějších, uvolněnějších polohách, které mi tato technika poskytuje: pastel na suchý podklad, do mokrého, kombinace obou přístupů, vrstvený přes sebe téměř malířským rukopisem. Cykly s přírodními, figurálními, portrétními motivy mají výrazovou formu od realistické až po abstraktní.

Akvarely jsou živým dokumentem z cest. Jak už bylo jednou řečeno, vznikají na místě, před motivem, jako impresivní a expresivní doklad zážitku.Specifičnost této techniky, kdy do více, či méně vlhkého papíru, akcí, zásahem vyjádřím obsahovou zkratku bez možnosti nápravy, je pro mne vždy napínavým dobrodružstvím, které vyžaduje syntezu myšlení.Vznikly cykly z oblasti Čech, Moravy, ale také ze zahraničí např.Řecka, Itálie, Švédska, Francie.

Samostatnou kapitolou jsou koláže a kombinované techniky, kdy se jinými výtvarnými technikami snažím uchopit svou představu o obsahu, který si z mého hlediska jakoby nutně vyžaduje změnu přístupu.Cyklus "Zamrzlý rybník", kdy jsem vyjadřovala vrstvy popraskaného ledu, prořezanými vrstvami papíru a tak jsem vytvořila příběhy o "bílé v bílé"tonalitě.Či expresivní cyklus inspirovaný nemocí mé maminky, jako "bolestný".Zde jsem kombinovala řadu vyjadřovacích prostředků např.pastel, různé druhy papíru, latexové rukavice, tuž atd., abych vystupňovala expresivitu výrazu a razantními zásahy se zbavila své vlastní bolest a bezmocnosti změnit osud nejbližšího člověka.Cyklus "Proměny" inspirovaný povídkou F. Kafky je z poloviny zpracován technikou muchláže. V monochromních barvách záměrně pracuji se subtilními vrstvami a texturou hedvábného papíru, abych vyjádřila pocit zranitelnosti v procesu proměny.

Další cykly se týkají oslovení krajinou severních Čech, takzvaných "Stop v krajině" - obnažených krajinných reliéfů, kde pracuji se sypaným pískem, popelem, papírem a snažím se upřesnit haptický dojem terénu krajiny, či Švédský cyklus zasněžených a pokrytých ledem jezer, spících věčným spánkem v metafyzicky rozlehlém prostoru, kde sehrála svou důležitost jednoduchá symbolika velkého tvaru v protikladu filigránskému detailu.Svou výpovědní hodnotu pro mě představovala i geologie obrovských kamenů, které připomínají svým tvarem lebeční kosti.